Na zemědělské družstvo se obrátila notářka se žádostí o sdělení výše podílu zemřelého člena pro potřeby rozhodnutí o dědictví. Naše tehdejší účetní omylem vypočetla jeho vypořádací podíl dle stanov, které v době jeho úmrtí již neplatily a tuto částku sdělila notářce a tato částka je uvedena v rozhodnutí o dědictví. Tato částka je však vyšší než je skutečná výše nároku, neboť v době úmrtí člena již platily stanovy upravené dle zákona o obchodních korporacích. Pokoušeli jsme se s dědici dohodnout, ti však družstvu vyhrožují, že pokud neuhradí částku uvedenou v rozhodnutí o dědictví, obrátí se rovnou na exekutora. Zajímalo by nás proto, zda je skutečně rozhodnutí o dědictví vykonatelným exekučním titulem a zda je rozhodující zákonná výše nároku anebo výše nesprávně vypočtená.

Na základě Vašeho dotazu jsem požádal o vyjádření exekutorský úřad, zda rozhodnutí o dědictví je samo o sobě vykonatelným exekučním titulem. Z vyjádření exekutorského úřadu vyplývá toto:

„Jednou z podmínek materiální vykonatelnosti exekučního titulu je dostatečně jasná, srozumitelná a určitá formulace ukládané povinnosti, jakož i účastníka, kterému je povinnost ukládána. Pokud rozhodnutí soudu obsahuje pouze formulaci, že dědici XY patří pohledávka zůstavitele za dlužníkem, jak to v rozhodnutí o dědictví bývá, nejedná se o vykonatelný exekuční titul, neboť dlužníku neukládá žádnou povinnost.

Dále je třeba uvést, že dědický soud (soudní komisař) nezkoumá, zda pohledávka opravdu existuje, dlužník zůstavitele ani nemá možnost se vyjádřit, z uvedeného důvodu rovněž rozhodnutí o dědictví nemůže být způsobilým exekučním titulem pro zahájení exekuce dědice za dlužníkem zůstavitele.

Jiná situace by samozřejmě byla, kdyby existoval rozsudek soudu ukládající dlužníkovi zaplatit peněžitou částku zůstaviteli, poté by dědicové mohli navrhnout zahájení exekuce, přičemž rozhodnutím o dědictví by pouze doložili skutečnost, že na ně přešlo právo z exekučního titulu. Pokud takové rozhodnutí soudu neexistuje, nezbyde dědicům než se nároku domáhat nejprve podáním civilní žaloby.

Shora uvedené mohu rovněž potvrdit z praxe našeho úřadu, kdy obdobné exekuční návrhy bývají zamítány“.

Z výše uvedeného tak vyplývá, že Vámi zaslané rozhodnutí nelze samo o sobě považovat za vykonatelný exekuční titul. Pokud se týká dotazu notářky, tak z Vámi zaslané listiny vyplývá, že notářka se družstva neptala na výši vypořádacího podílu, ale na obvyklou cenu členských práv a povinností spojených s podílem. Ze strany družstva tak došlo k pochybení nejenom v tom, že byl vypočten vypořádací podíl dle stanov, které neplatily v okamžiku úmrtí člena, ale došlo navíc ke sdělení částky, na kterou se notářka vůbec neptala. V době úmrtí člena již platil zákon o obchodních korporacích, tj. zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech /ZOK/ dle kterého předmětem dědictví není vypořádací podíl, ale družstevní podíl, který dle ustanovení § 595 odst. 1 ZOK představuje práva a povinnosti člena plynoucí z členství v družstvu. Dědic družstevního podílu může požádat o členství v družstvu, pokud přechod družstevního podílu stanovy nevylučují a pokud dědic družstevního podílu nechce být členem družstva anebo sice o členství požádá, ale vznik členství je podmíněn ve stanovách družstva souhlasem představenstva, které jej neudělí, v těchto případech má dědic nárok na vypořádací podíl. Tento podíl se vypočte za stejných podmínek, za jakých by se vypočetl zemřelému členovi, pokud by jeho členství bylo skončilo za jeho života vystoupením nebo dohodou. Z těchto důvodů mělo družstvo notářce sdělit, že zemřelý člen měl v družstvu družstevní podíl v určité výši a pokud se dědicové nestanou členy družstva, pak mají nárok na vypořádací podíl, který družstvo nemusí vždy v okamžiku tohoto sdělení znát, neboť v některých případech ještě neuplynulo příslušné účetní období.

Dle mých poznatků soudy obvykle vycházejí z toho, že rozhodující je skutečná výše nároku, která vyplývá ze zákona resp. ze stanov družstva a nikoliv výše nároku, která byla družstvem notáři sdělena, pokud se od skutečné výše nároku liší. Pokud by totiž soud vycházel z toho, že se nelze odchýlit od sdělené výše nároku, pak by nemohl přiznat nárok vyšší tam, kde by družstvo se naopak ve výpočtu chybně odchýlilo od skutečné výše nároku směrem dolů. Z těchto důvodů doporučuji dědicům sdělit, že družstvo nedopatřením sdělilo notářce jinou částku a že bude plnit nárok pouze v jeho skutečné výši. Pokud by se dědicové obrátili na soud, pak nelze vyloučit, že by soud sice jejich žalobu zamítl, ale družstvu by nepřiznal nárok na náhradu nákladů soudního řízení, neboť by odkázal na to, že družstvo pochybilo při sdělení výše nároku notářce. Z těchto důvodů by bylo vhodné pokusit se celou záležitost řešit dohodou.